Válka na Ukrajině se přímo či nepřímo dotýká prakticky každého z nás. Mimo to, že vojenské akce probíhají za naší východní hranicí, a ne na území Polské republiky, všichni pociťujeme globální dopady tohoto konfliktu. Počínaje obrovským počtem válečných uprchlíků, přes narušené dodavatelské řetězce a ekonomické problémy až po hrozbu, že se konflikt přelije do sousedních zemí. Málokdo si však klade otázku, co je skutečnou příčinou války na Ukrajině. V tomto článku se to tedy pokusíme podrobně vysvětlit – historie totiž sahá mnohem dále než posledních pár nebo několik tucet let.

Rok 1944 a konference v Bretton Woods

Je 1. července roku 1944. A přestože do oficiální kapitulace Německa ve druhé světové válce zbýval necelý rok, o osudu tohoto největšího konfliktu v dějinách lidstva bylo již z velké části rozhodnuto. O necelý měsíc dříve, přesněji 6. června 1944, nastal totiž zlom v celém konfliktu – vylodění Spojenců v Normandii. To mělo za následek přechod spojeneckých vojsk z Velké Británie do okupované Francie a poté hlouběji na kontinent.

Tyto téměř rozhodnuté osudy války znamenaly, že v očích jediného skutečného vítěze druhé světové války, tedy Spojených států, vznikla myšlenka regulace globálních ekonomických vztahů. A právě k tomu sloužila konference v Bretton Woods v New Hampshire 1. července 1944. To tam byl vytvořen systém založený na mezinárodní nadvládě dolaru nad ostatními měnami. Navíc byly založeny dvě globální instituce, které ovlivňují veškeré ekonomické vztahy mezi zeměmi po celém světě: Mezinárodní měnový fond a Světová banka – samozřejmě s USA v čele. A tak se z popela války zrodila nová ekonomická mocnost a nesporný ekonomický vůdce – na desítky let dopředu.

V důsledku toho se Amerika stala jediným skutečným vítězem druhé světové války. Historici říkají, že Američané „sehráli“ druhou světovou válku mistrně. Do pozemní války v Evropě vstoupili, až když byly všechny strany konfliktu zdevastovány – nacistické Německo, Francie, Velká Británie a nakonec Rusko. Všechny tyto mocnosti byly v té době po skončení 2. světové války stěží schopny ekonomicky obstát. Spojené státy americké využily této jedinečné „příležitosti“ stát se jedinou ekonomickou globální mocností.

Studená válka a bipolární světový řád, který trval téměř 5 desetiletí

SSSR zároveň po skončení války i přes špatnou ekonomickou situaci vstoupil do širokého soupeření s USA – politického, vojenského, ideologického a nakonec ekonomického. Toto období, nazývané studená válka, trvalo od roku 1947 do roku 1991, tedy do rozpadu SSSR. Nejdůležitější je však fakt, že po celé toto období jsme měli co do činění s bipolárním světovým řádem – se situací, kdy spolu na mnoha úrovních soupeří dvě obří mocnosti jako téměř rovnocenní protivníci.

A tento bipolární souboj byl prolomen v roce 1991, kdy se SSSR nadobro zhroutil. A od roku 1991, na zhruba tři desetiletí dopředu, se Spojené státy staly de facto jediným globálním hegemonem. V té době bylo Rusko zmítané vnitřními konflikty a katastrofální ekonomickou situací a celé Jelcinovo prezidentování bylo označováno za „velkou tragédii“. Byla to v dějinách ojedinělá situace – zpravidla jsme v dějinách lidstva měli co do činění s určitým „koncertem“ několika mocností. Ve skutečnosti nikdy předtím jedna mocnost nedominovala globálně tolik jako USA.

Posledních 30 let bylo nejlepším obdobím v historii USA

V roce 1991 začal pro Ameriku skutečně zlatý čas. Bylo to období globálního rozkvětu i systematického rozšiřování svých vlivů, mimo jiné i expanzí NATO – což je v ruském pojetí nepřátelská vojenská aliance. Tato expanze byla skutečně působivá – je vzácné, aby síly jedné nepřátelské aliance dosáhly hranic svého rivala – a to se stalo, když vstoupily do NATO například Polsko, Litva, Lotyšsko a Estonsko. To muselo v Rusku vzbudit obavy – k NATO se chovají jako k nepřátelské, antagonistické vojenské alianci, která je může (v jejich vnímání) jednoduše ohrozit.

Přečtěte si druhou část příspěvku pod tímto odkazem.